CTIBOR ŠŤASTNÝ

MALÝ SLOVNÍČEK GRAFIKY

GRAFIKA (z řec. grafein = rýt, kreslit) - umělecký projev pracující s čárou, tónovanou

plochou i barvami. V užším smyslu ve vymezeném nákladu tiskem rozmnožený obraz

nebo písmo.

Grafika se rozvíjela od středověku, zejména od rozšíření papíru a vynálezu knihtisku.

Grafika zahrnuje:
a)  volnou grafiku (grafické listy), podléhající stejným zákonitostem umělecké
      tvorby jako malířství nebo sochařství
b)  grafiku užitou a reprodukční - zpravidla návrh, rozmnožovaný průmyslovým
      způsobem (plakát, obal, knižní grafika, ilustrace, typografie, ex libris)

Podle techniky tisku se dělí na:
a)   tisk z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt)
b)   tisk z hloubky (rytina, lept)
c)   tisk z plochy (litografie)

GRAFICKÝ LIST - originál vytištěný v omezeném nákladu, číslovaný (X/Y - kde X je pořadí,

Y je náklad) a signovaný (podpis, signatura, grafická značka nebo zvl. razítko).

Uzavřenost nákladu má hlavně sběratelský význam.

EX LIBRIS (lat. „Z knih“) - štítek se značkou nebo jménem vlastníka knihy, dříve často

nalepovaný na předsádku přední desky knihy, dnes už spíše sběratelský artefakt.

TISK - pracovní postup při výrobě tiskovin, při němž se tisková barva přenáší z tiskové formy na

potiskovaný materiál (matrice - barva - otisk). Pracovní postupy a tiskové techniky se liší

podle povahy tiskových forem a jejich tisknoucích a netisknoucích částí.

Základní tiskové techniky:
a)   tisk z výšky - tiskové formy mají vystouplý reliéf, jehož tisknoucí části jsou
podstatně vyvýšeny nad netisknoucími. Barva se rovnoměrně
navaluje na povrch reliéfu a tlakem se přenáší na potiskovaný
materiál. Odvozenou technikou je knihtisk.
b)   tisk z hloubky - tiskové prvky jsou do povrchu tiskové formy vyhloubeny
(leptáním nebo rytím) do hloubky asi 0,02-0,06 mm a tvoří
vyhloubený reliéf. Tisková barva vyplňuje vyhloubená místa
a přenáší se tlakem v různě silných vrstvách na potiskovaný
materiál. Odvozenými technikami jsou hlubotisk, ocelotisk,
heliogravura, měditisk.
c)   tisk z plochy - tiskové formy nemají reliéf a tisknoucí i netisknoucí plochy jsou
rozloženy ve stejné výšce. Barva se navaluje rovnoměrně po
celé tiskové formě a zachycuje se na oleofilních tisknoucích
prvcích. Hydrofilní netisknoucí prvky naopak přijímají vodu
a odpuzují tiskovou barvu. Podstatou je tedy úprava povrchu
různých materiálů na oleofilní a hydrofilní. Odvozené techniky
jsou litografie, ofsetový tisk nebo světlotisk.
d)   jiné techniky: sítotisk (tiskovou formu tvoří šablona na sítu) nebo
elektrostatický tisk (využívaný v kopírovacích strojích).

DŘEVORYT - xylografie, umělecká grafická technika tisku z výšky, vynalezena 1771. Matrice

z příčného řezu dřeva vzniká odrytím netisknoucích ploch rydly. V modelaci a stínování je

bohatší než dřevořez.

DŘEVOŘEZ - umělecká grafická technika tisku z výšky, v Číně známa již od 7.století, v Evropě

koncem 14. století. Matrice z podélného řezu dřeva vzniká odřezáním netisknoucích

ploch nožíky. Mimo Evropu prosluly zvláště japonské dřevořezy.

LINORYT - umělecká grafická technika tisku z výšky, odvozená z dřevorytu nahrazením dřeva

korkovým linoleem nebo plastickými hmotami.

LEPT - umělecká grafická technika tisku z hloubky, užívaná od 16. století. Matrice vzniká

z kovové desky (měď, zinek, mosaz) opatřené krytem (asfalt, vosk, burgundská smola)

odleptáním kresbou obnaženého kovu.

Akvatinta - zrnkový lept - užívaná od r. 1760, deska je kryta natavenou kalafunou,
pryskyřicí nebo asfaltem zrnité prosvětlené struktury. Odstínění
se dosahuje délkou leptání a způsobem granulace, eliminuje linie.
Tečkovací technika - užívaná od pol. 18. století, kryt matrice není před leptáním
prokreslen liniemi, ale tečkami jehlou, větší plochy matoárem
(ocelová kulička s hroty) a muletou (zdrsněný váleček nebo kolečko).
Vernis-mou(měkký kryt, protisk) - užíván od r. 1600, matrice vzniká prokreslením
měkkého krytu desky (zpravidla měděné) přes jemně zrnitý papír
tužkami s následným leptáním.

RYTINA - umělecká grafická technika tisku z hloubky, užívaná cca od roku 1440 (mědiryt),

pro volnou i užitou grafiku. Matrice vzniká rytím linií a ploch rydly do kovové desky

(měď, ocel, zinek).

Mezzotinta (šerosvit) - eliminuje linie, působí pouze odstupněním
odstínů, užívána od roku 1642. Kovová deska (měď,zinek) se rozzrní
ocelovou kolébkou s hroty, vzniklá zrna se seškrabují a matrice se
uhlazuje. Stupeň zdrsnění a uhlazení určuje množství zachycené
barvy, světlé a tmavé plochy. Suchá jehla - užívána od 17. stol., na
ryté kovové matrici se neodstraňuje grátek (kov vytlačený na okraj
linie při rytí), aby barva v něm zachycená změkčila linii a vytvářela
malebný tón.