Ctibor Šťastný - život a dílo

Téměř celý svůj život prožil ve Bzenci, jihomoravském městečku, známém v minulosti
i dnes hlavně pěstováním vinné révy a produkcí vína.
Narodil se zde 18. října 1884 v č.p. 292 jako syn kožešníka Ferdinanda Šťastného a Cecílie roz. Kastingerové, pokřtěn byl Ctibor Otokar. Nadaný chlapec byl poslán na učitelský ústav v Příboře, který absolvoval s výborným prospěchem. Potom učil na školách v Súchově a v Derflích (dnes Sady u Uh. Hradiště). Později – před vypuknutím války - dostal místo v Uherském Ostrohu, kde se také oženil s Františkou roz. Zafoukovou. Musel však narukovat do rakouské armády, účastnil se bojů světové války, v Haliči byl jeho pluk zajat Rusy. V roce 1914 se manželům Šťastným narodil jediný syn Ctibor. Po návratu domů byl přeložen na školu do Bzence, krátce nato zemřela jeho manželka Františka (1888 - 1919). V roce 1921 vykonal zkoušky pro učitele měšťanských škol
s aprobací matematika - kreslení, později povýšil na ředitele bzenecké měšťanské školy.
V roce 1922 uzavřel druhý sňatek s Andělou roz. Lukešovou, vyženil tak dům č.p. 299, kde pak bydlel až do konce života. Syn Ctibor se stal inženýrem a pracoval v plzeňské Škodovce.

Ctibor Šťastný byl činný i veřejně, např. v roce 1937 stál u zrodu bzeneckého Muzejního spolku. Za okupace se manželé Šťastní zapojili do odboje. Jaroslav Andrejs v knize Tři cesty k smrti zmiňuje Šťastného v souvislosti s pomocí výsadkářům, vyslaným z Británie. Šlo o známou paradesantní skupinu Zinc (Oldřich Pechal, Arnošt Mikš, Viliam Gerik).

Co předcházelo událostem, tragickým pro Ctibora Šťastného a především pro jeho ženu Andělu, uvádím jen stručně.
Oldřich Pechal navázal styky se svým příbuzným Cyrilem Žižlavským, učitelem
v Koryčanech, který mu našel úkryt. Jejich setkání však bylo prozrazeno a policie přišla
pro Žižlavského do školy. Podařilo se mu utéci, byl však policisty postřelen. Skrýval se pak na různých místech. Po delším čase přišel do Žeravic, kde se u svého přítele Františka Janouška, manželů Kubíkových a Jana Čecha schovával osm měsíců. Když začínal mít obavy z prozrazení, odešel do Mouchnic. Gestapo zjistilo jeho tamní pobyt, obklíčilo dům
a Žižlavský se zastřelil vlastní zbraní. Dne 16.března 1943 gestapo přijelo pro manžele Janouškovy. Oběma se podařilo v poslední chvíli utéci a ukrýt se. První úkryt Marie Janouškové byl u Vlasty Čechové, František Janoušek se v noci dostal do Bzence – právě
k řediteli školy Ctiboru Šťastnému. Za několik dní se do Bzence dostala i Marie. Brzy však byli prozrazeni konfidentem gestapa Ryšánkem, který jim sliboval pomoc při přechodu hranic. Následně byli zatčeni i manželé Šťastní.

Ctibor Šťastný byl až do konce války vězněn v koncentračním táboře Zwickau, jeho žena Anděla zemřela 5. května 1944 v koncentračním táboře Jauer (dnes Jawór) ve Slezsku.

Tyto tragické události popsal sám Ctibor Šťastný ve svědectví z roku 1945, jehož znění (pod názvem Případ zatčení manželů Ctibora a Anděly Šťastných r. 1943) najdete na odkazu www.starybzenec.cz/vzpominky/.

Ctibor Šťastný se po válce vrátil do Bzence s podlomeným zdravím, přesto se opět zapojil do kulturního a společenského života města a znovu se intenzivně začal věnovat grafice. Domácnost mu vedla jeho sestra, která se k němu přistěhovala. V roce 1951 měl v místním muzeu velkou výstavu svých prací.
Byl jmenován čestným občanem města a je zde po něm pojmenována ulice.
Zemřel 5. prosince 1962 a je pochován na bzeneckém hřbitově.

Ctibor Šťastný však nebyl jen manžel, otec, pedagog, vlastenec a dobrý laskavý člověk. Dodnes nás oslovuje také jeho umělecká tvorba.
Už za mladých učitelských let maloval a kreslil, v ruském zajetí tvořil intarzie, ve 20. letech se věnoval numismatice. Určil sbírku moravských denárů, které byly nalezeny při regulaci potoka Syrovínky, a publikoval ji v Numismatických listech.
Počátkem 30. let se začal zabývat bibliofilií a grafikou, která se stala jeho životním posláním. V této nové činnosti mu byli rádci jeho přátelé Jaroslav Dobrovolský (1895-1942), Adolf Bartošík (1907-1989) a Bedřich Beneš-Buchlovan (1885-1953).
Jejich prostřednictvím navazoval kontakty s mnoha dalšími grafiky. Výtvarnému umění zcela propadl a zanechal nám půvabné svědectví lásky k rodnému kraji, svého talentu, pečlivosti a citu pro krásu. Zpočátku své tvorby zkoušel různé techniky - linoryt nebo suchou jehlu - ale zakotvil u leptu a akvatinty. Tvořil pak až do konce života těmito technikami, většinou grafiky malých rozměrů, všechno si tiskl sám.

Přes starého přítele Josefa Hodka se seznámil s vrstevníkem, pověstným malířem
a grafikem Josefem Váchalem (1884-1969). Přátelé si dopisovali od roku 1937,
o 10 let později Šťastný navštívil Váchala v jeho skromném příbytku ve Studeňanech
u Jičína.
Ve Šťastného pozůstalosti (Archiv města Plzně) se zachovaly Váchalovy dopisy
z let 1949 - 1958, které vydalo v roce 2004 nakladatelství Paseka pod názvem
Kus žvance a hrst tabáku. V pozůstalosti Josefa Váchala v Památníku národního písemnictví v Praze jsou uloženy dopisy Ctibora Šťastného Váchalovi z let 1937 – 1962. Jejich korespondence je zajímavým svědectvím o dálkovém rozhovoru dvou umělců povah tak rozdílných. Zmíněné Šťastného dopisy najdete na stránkách www.starybzenec.cz,
v oddíle Zajímavosti – Galerie děl Ctibora Šťastného. Nešlo však jen o duchovní rozměr korespondence. Za války a po roce 1945 snažil se Šťastný Váchalovi pomáhat i hmotně, což obnášelo hlavně dodávky zemědělských produktů, zejména vína a tabáku.

Ctibor Šťastný vytvořil přes 360 grafických děl. Věnoval se zejména ex libris, tvořil ale také novoročenky, velikonoční přání, příležitostnou grafiku reagující na dění ve světě
a především lyrickou grafiku s krajinářskými motivy. V miniaturních grafikách ztvárnil zajímavá místa Bzence, jeho okolí a jižní Moravy. Zvláštní kapitolou byly také příležitostné grafické listy ke sjezdům moravských bibliofilů.

Těžištěm jeho díla se staly soubory grafických listů, které vydával vlastním nákladem: